Sana'a 2

Tak jsem se po dlouhé době dostal k psaní, snad si ještě něco pamatuju... Cesta zpět do Sana'a proběhla hladce, taxík nás vyhodil u Báb-al-Jemen, což se nám moc nehodilo, protože jsme měli namířeno do jiného hotelu, než minule, konkrétně hotelu Golden Daar neboli Dar-al-dahab, kde za stejnou cenu jako v Old Sana'a nabízeli komfortnější pokoje a ještě navíc snídani. Snažili jsme se jít nejkratší cestou, ale samozřejmě jsme vymetli několik slepých rádobyzkratek, do hotelu jsme dorazili sotva se držíc na nohou, takže jsme ihned zalehli a toho dne už nezažili žádné výrazné dobrodružství. V pondělí ráno nám bylo o něco líp, tak jsme vyrazili do blízkého Wádí Dhár, kde se nachází imámův palác Dar Alhajr, vyrazili jsme tam pomocí místní MHD. Bylo to parádní, nejtěžší bylo najít na náměstí Tahrír stanoviště autobusů. Nakonec jsme to hlavní nenašli, ale našli nějaké menší, odkud nám za chvíli autobus jel, tedy autobus... spíš dodávka, ale budu říkat bus. Takže bus nás samozřejmě nedovezl hned do Šamlanu, kam jsme chtěli, ale vystřídali jsme postupně 3 busy, za každou cestu jsme zaplatili 20 rijálů na osobu :-) Když nás bus vyhodil, vždy nám někdo ukázal další, do kterého máme nastoupit, nám stačilo jen opakovat Šamlan, Šamlan. V Šamlanu už busů nebylo, ale postávaly tam pickupy, jeden nás naložil na korbu za 100 rijálů na jednoho, 10 korun. Jízda ve stoje na korbě pickupu nebo náklaďáku je v jemenu docela oblíbená, tak jsme si ji taky vyzkoušeli, naposledy jsem takhle jel v Indii, bylo to bezva, za chvíli jsme byli ve Wádí Dhár. Imámův palác na nás zapůsobil už zvenčí, uvnitř jsme si ho mohli prohlídnout za 500 rijálů a taky jsme tak učinili. Stálo to za to, určitě každému doporučuju. Téměř celý palác je volně přístupný, opravený, obsahuje ukázky z původního inventáře, jsou z něho krásné výhledy. Když jsme byli na střeše přijel školní výlet, řekli jsme si "a sakra" a taky jo. Děti se jako o život hnali nahoru a zase dolů a zase nahoru a nás zachránila krásná průvodkyně (pochopitelně jsme z ní viděli jenom oči), která nás vtáhla do dětem nebo možná jemencům nepřístupných prostor, kde se nacházely fotky a další muzejní kousky, o kterých nám popovídala. Po prohlídce jsme strávili ještě pěkné chvilky v místní cafaterii u piva (pivo = nealko pivo) a pak jsme vyrazili zpět. No chvíli to trvalo, protože všechny taxíky před palácem na někoho čekaly, no tak jsme si nakonec zase stopli pickup, fakt stopli, byl zadarmo! Do Šamlanu. A pak znovu MHD zpět, Tahrír, Tahrír. Jeli jsme úplně jinudy. Po návratu jsme ještě sehnali kát, prý pomáhá na sračku, tak to musíme vyzkoušet...