čtvrtek 26. března 2009

Sana'a 1

Do Sana'a jsme přiletěli ve čtvrtek 5.3. ve 2 hodiny ráno. Vyřízení víz bylo v pohodě, až tady jsme zjistili, že teď už je lze získat i v Praze za méně než poloviční cenu :-( Letiště v Sana'a je prťavý, kontrola při příletu téměř žádná. Hned u východu nás odchytil taxikář, tvrdil, že nás odveze za reasonable price, až po dlouhém našem naléhání potvrdil, že reasonable opravdu znamená normální zdejší cenu, tedy 2000 rijálů, tj. 200 Kč. V cenách v Jemenu se orientuje dost dobře díky jednoduchému vzorečku rijálů/10=korun. Z několika zdrojů jsme věděli o různých hotelích ve starém městě za podobnou cenu, z nichž Vojta prosadil hotel Old Sana'a. Tam jsme se nechali zavézt. Cena 10$ za osobu a noc. Zásadní výhodou hotelu bylo, že byl hodně realistickej, tzn. pokoj (spal jsem v jednolůžáku) byla místnost s matrací na zemi, záchod na chodbě snad ani nebudu popisovat.


A druhou výhodou byl krásný výhled ze střechy. Bydleli jsme v šestém patře, což až zas taková výhoda nebyla, stoupalo se po schodech vysokých snad půl metru. První noc jsme skoro nespali, tak hodinu, dvě, potom začli vyřvávat muezzini, což v Sana'a opravdu stojí za to, mají tam fakt silný aparatury, a nejvíc řval asi ten z mešity vedle našeho hotelu, bylo to asi jako když vám začne přímo u ucha houkat siréna.
Ráno jsme šli nejprve zařídit tasríh - povolení od turistické policie k cestování po zemi. Museli jsme nahlásit přesně kdy, kam a jak pojedeme. Oznámili nám, že silnice Mukalla - Aden je neprůjezdná a že musíme letadlem... Paxme trochu prolezli město, je to fakt úchvatný, stovky malovaných cca šestiposchoďových věžáků starých několik století.


Staré město má ale trochu nevýhodu, protože tam chybí spousta důležitých věcí, jako třeba restaurace. Na oběd jsme tedy vyšli mimo staré město, dali jsme si poprvé a zdaleka ne naposled kuře, rýži a kolu, jo a výbornej pudink. Potom jsme znovu vnikli do starýho města a co se nestalo... Procházeli jsme kolem nějakého srocení a vyběhl pán a vřele nám kynul a zval nás na svatbu, byl, jak tvrdil, nejšťastnější den jeho života. No váhali jsme, byli jsme právě po obědě. Nakonec jsme šli a ten oběd jsme si ještě dlouho vyčítali. Byli jsme uvedeni do místnosti, kde se těsnalo asi 10 lidí kolem "stolu" plného různých dobrot. Povzbuzovali nás "jezte, co můžete, musíte všechno ochutnat, ještě jste neměli tohle a tohle, ještě zákusek, ještě jeden... Byli jsme na prasknutí. No rozloučili jsme se a šli dál, chtěli jsme dojít do cestovky pro letenky, tak tam voláme... "Kde jste?", "Někde ve starým městě", "Je tam nějakej jemenec?" Nějakej jemenec šel okolo, tak mu Karel vrazil mobil, chvíle napětí, pán domluvil, vzal nás za roh, posadil do auta a odvez k cestovce, inu Jemen. V cestovce jsme chvíli poseděli a nechali si dát pár rad. Zásadní byla ta, že druhý den (pátek) autobus do Manakhy, kam jsme chtěli jet, nejede, a pokud jede, tak ráno v šest.
I zbytek dne jsme strávili poflakováním po starém městě, očumováním lidí z Bab-al-Jemen (Brány Jemenu), k večeři jsme si dali šiškebab, ještě za tmy vyrazili do ulic.


A šli spát.

Žádné komentáře:

Okomentovat